Maladera (Maladera) holosericea (Scopoli, 1772) – Chroustek hedvábný
Čeleď: Scarabaeidae
Dospělý jedinec dorůstá délky 6 - 9 mm. Má krátké, kulovité a oválné tělo. Zbarvení je většinou hnědo-černé až tmavě hnědé s jemným šedavým tomentem (vzhled „hedvábného“ povrchu). U starších jedinců se toto tomentum může mechanicky setřít. Krovky mají deset málo vtlačených rýh a zadní okraj je opatřen úzkým kožovitým lemem. Tykadla a končetiny jsou tmavě žluto-hnědé. Charakteristickým rozlišovacím znakem je, že Maladera holosericea má 10-členná tykadla, na rozdíl od 9-členných tykadel podobného druhu Serica brunnea.
Podle nálezových dat je hlavní aktivita dospělců koncentrována na období duben – červen. Dospělí jsou převážně noční / večerní (aktivní o soumraku a v noci) a jsou přitahováni světlem. Během dne je však možné je potkat, jak pobíhají po zemi nebo sedí na vegetaci, a to i za plného slunce. Jedná se o typický psamofilní druh (milující písek), který vyžaduje teplé, suché a písčité biotopy. Vyskytuje se na volných písčinách, vátých píscích (písečné přesypy), písčitých okrajích lesů, pískovnách, štěrkopískových náplavech na říčních terasách (např. Labe a Orlice) a v místech s řídkou vegetací na písčitém podkladu. Často je nalézán na územích, jako jsou opuštěné vojenské prostory, které slouží jako refugia biodiverzity. Je široce rozšířen především ve střední a jižní Evropě, nejseverněji zasahuje do Dánska a Litvy, na západ po Pyrenejský poloostrov a východně po Kavkaz. V ČR obývá primárně teplejší lokality v nížinách, vzácněji je k nalezení v pahorkatinách. Není to úplně běžný druh. Dospělci jsou pravděpodobně fytofágní (živí se rostlinami), jako většina chroustků. Díky skrytému způsobu života není však jejich bionomie podrobněji prostudována. Larvy, které se vyvíjejí v písku, jsou pravděpodobně nekrofágní (živí se rozkládající se organickou hmotou, mrtvými organismy) a/nebo se živí kořeny trav.
Dospělci se objevují na jaře a v tomto období probíhá páření a samice kladou vajíčka do půdy. Larvy se vyvíjejí v písčité půdě. Vývoj larev je dvouletý, což znamená, že od vajíčka po dospělce uplynou dvě sezóny. Larva v posledním instaru dosahuje délky přes 20 mm. Druh je indikátorem kvalitních, teplých a suchých psamofilních (pískomilných) stanovišť, jeho výskyt je proto sledován v rámci inventarizačních průzkumů.
Zdroj obrázku: Makarov, 2018
